Ten den ...

Ten den začal úplně obyčejně. Probudila jsem se v čekárně londýnského nádraží King's Kross, kam jsme den předtím dorazili z Bradavic. Jelikož většina nocležníků po bouřlivém večeru vyspávala, tiše jsem se oblékla a vyšla z teplé čekárny do mrazivého rána. První pohled mi padl na svinčík, který jsme za sebou zanechali, když nás nádražní zřízenec vyhnal a uhasil nám oheň. Měl pravdu, oheň na peróně by snesl málokdo...

Uklidila jsem ty věci a vydala se ke kavárně U Maxe, abych se nasnídala a sepsala něco málo do svých (snad) budoucích výkladů. Jaké bylo moje překvapení, když krátce po poledni vlétla do místnosti kavárny školní sova, vám snad nemusím popisovat. Tušila jsem, čeho se bude zpráva týkat a vyběhla jsem z kavárny ven ... třesoucíma rukama jsem zprávu rozbalila. Radost, která se dostavila, se nedá popsat. Rychle jsem se vrátila do kavárny, abych odepsala na tuto důležitou zprávu. Byla jsem však tak rozrušená, že jsem zprávu přivázala na nožku mudlovskému poštovnímu holubovi, místo školní sovičce. Nutno podotknout, že ten mudlovský pták cestu našel a odpověď doručil v pořádku :)

Zašla jsem do čekárny, sbalila si věci a se svými skromnými úsporami mudlovských peněz jsem se vydala hledat jiné ubytování, neboť sepsat zbývající výklady v rušné nádražní čekárně ... výsledek by asi nebyl valný. :)

A tak se během jednoho dne můj život v Bradavicích změnil k nepoznání. Když si pomyslím, co všechno musím ještě udělat, vím, že se o prázdninách nudit nebudu. A od března ... vše od začátku. Nová kolej, nový fanfrpálový tým (snad se mi dostane cti hrát), daleko tvrdší práce ...